Akruální princip je jednou z důležitých vlastností
(podvojného) účetnictví. Charakterizuje se poměrně velmi jednoduše: náklady
a výnosy se mají účtovat časově rozlišené, tj. zásadně v tom účetním
období, se kterým časově a věcně souvisejí bez ohledu na skutečný příjem či
výdej peněžních prostředků.
Dodržováním akruálního principu se (podvojné) účetnictví zásadně liší od
daňové evidence (dříve jednoduchého účetnictví), která je výhradně zaměřena na
sledování příjmů a výdajů peněžních prostředků.
V (podvojném) účetnictví nám tedy jde o to, abychom zachytili
(zaúčtovali) vznik nákladu
právě v okamžiku, kdy dochází ke skutečné spotřebě a stejně tak abychom
zaúčtovali vznik výnosu v okamžiku, kdy tento výnos (tj. v penězích
oceněný výkon) vznikl.
Dodržení akruálního principu někdy nemusí být úplně zřejmé a jednoznačné,
proto musí být účetní pracovník schopen identifikovat náklad či výnos, který
souvisí s daným účetním obdobím. Přijde-li například v lednu faktura
za prosincové telekomunikační služby, rozumí se asi samo sebou, že se jedná
o náklad prosince minulého roku. V některých případech ale situace
není zcela jasná, zejména není-li vznik nákladu či výnosu doprovázen současným
vznikem účetního či daňového dokladu, například v případě, kdy náklad
(výnos) nevzniká na základě došlé/vydané faktury, ale například jen na základě
ustanovení v nájemní smlouvě apod.
K dodržení akruálního principu používá účetnictví zejména účtů
časového rozlišení a dále přechodných účtů aktiv a
pasív, které jsou umístěny v účtové skupině
38.
Pojem byl vložen/modifikován dne 16.04.2008 v 14:18:19.
