Inflace je jednou ze základních makroekonomických veličin,
pomocí nichž je charakterizován vývoj a stav ekonomik. Termín inflace
představuje růst všeobecné cenové hladiny zboží a služeb v dané
ekonomice za určité časové období. Tuto ekonomickou veličinu lze
vyjádřit pomocí indexu cen spotřebitelů, indexu cen výrobců nebo pomocí
deflátoru hrubého domácího produktu.
Následky inflace mohou mít jak negativní dopady, tak i pozitivní
dopady. Jedním z těch základních negativních je zejména ta
skutečnost, že dochází ke snížení reálné hodnoty peněz, čímž se tedy snižuje
kupní síla obyvatelstva. Laicky řečeno, za stejnou výši peněz je možné si
v době vysoké inflace koupit menší množství statků.
Na druhou stranu, mírná inflace může být značným stimulem
k posílení hospodářského (ekonomického) růstu dané ekonomiky. I z
tohoto důvodu je od roku 2010 hlavním cílem centrální banky v České
republice provádějící měnovou politiku (Česká národní banka) cílovat (udržovat)
inflaci ve výši 2 %.
Připomeňme, že opakem inflace není, jak by se mohlo zdát,
dezinflace, nicméně deflace.
Deflace tak představuje pokles všeobecné cenové
hladiny zboží a služeb v dané ekonomice.
Dezinflací se rozumí pokles tempa růstu všeobecné
cenové hladiny, tzn. že cenová hladina neustále roste, nicméně
pomalejším tempem (deceleruje).
Dalšími termíny, které se vztahují k inflaci, jsou například
stagflace a slumpflace.
Stagflace představuje vysokou míru inflace při
neměnné velikosti hrubého domácího produktu (HDP).
Slumpflací se rozumí růst všeobecné cenové hladiny,
při kterém zároveň dochází k poklesu reálného hrubého domácí
produktu (HDP).
Pojem byl vložen/modifikován dne 02.10.2013 v 13:15:05.
