Obrat z hlediska účetní a daňové praxe je definován
dvěma zákony, bohužel v obou je definice poněkud odlišná.
Zákon o účetnictví (Zákon č. 563/1991 Sb.
v platném znění) definuje ve svém § 20 tzv. čistý
obrat jako výši výnosů sníženou o prodejní slevy – prakticky
je tedy obrat úhrn částek zúčtovaných na účtech účtové třídy 6.
Zákon o DPH (Zákon č. 235/2004 Sb. v platném
znění) definuje ve svém § 6 obrat jako výnosy za uskutečněná
(zdanitelná) plnění s výjimkou plnění, která jsou od DPH osvobozená bez
nároku na odpočet. Tato definice se týká osob, které vedou účetnictví.
Pro osoby, které vedou daňovou evidenci (dříve jednoduché účetnictví), je
obrat z hlediska DPH definován jako příjmy za uskutečněná plnění
s výjimkou plnění, kterou jsou osvobozená bez nároku na odpočet.
Kromě obratu tak, jak je popsán výše, známe také pojem obrat
účtu, přesněji obrat strany účtu. Obratem strany (tj. strany Má
dáti nebo strany Dal) příslušného účtu je součet všech na
příslušnou stranu zaúčtovaných částek za sledované období. Do takto chápaného
obratu se nezapočitává počáteční stav účtu.
